1986 Trenčín, Slovensko
Celej svět se tu otevírá pro děcko
Za rok na to, mě kroky našich zavedou
Až do Prahy, matky měst, jdu za tebou.
Na dětství v Řepích si tolik nevzpomínám
No od šesti let, Barrandov, první třída
Panelák Borského 663
Už jsme vyrostli, ale stále jsme to my!
Změnili se postoje a změnily se taky sny
Když jsem se ve čřtrnácti odstěhoval do Bohnic
Tady, sídlák, co má spíš klady, než vady,
Jako všude tu dáš měsíčně patnáctku za byt.
A jak řek Vec Ještě stale ma to baví,
Robit obyčajne veci, s velkými písmenami.
A dokud mě to bavit bude,
Budu vědět, že nechávám svoje stopy uplně všude.
Dvacet čtyři let už tady smrdim,
Mladší nebudem, vlasy nám šednou,
A když se koukám na těch dvacet čtyři
Chtěl bych si to dát celý ještě jednou.
Dvacet čtyři let už tady smrdim,
Mladší nebudem, vlasy nám šednou,
A když se koukám na těch dvacet čtyři
Chtěl bych si to dát celý ještě jednou.
Přišel sem na střední školu
Začal sem to rolit, brka dlouhý jako schody
Točil vždycky mamen hory.
Naučil jsem se v tom chodit, sedat si do lavice,
Když byly mý oči podobný chilly paprice.
Freestyly na lavičce, kde se stále balí špek,
I po těch letech freestyle stále baví mě.
No už nesedim za barákem, ale stavim text
Kvalitně jsem na to sral celejch dvacet čtyři let.
Ty rýmy byly wack, tak sem řek chce to čas,
Nic ti nespadne do klína samo, věř mi je to tak.
Battlů už sem prošel moře, potopil ne jeden vrak,
Ale už to chtělo něco víc, ujížděl mi vlak.
Tak jsem začal dělat sólovku ve dvaceti třech letech,
Obuli jsme starý gumy, no nečekejte defekt.
Udělal jsem hodně chyb a choval se jak kretén,
Ale nikdy jsem neopustil svoji větev.
Dvacet čtyři let už tady smrdim,
Mladší nebudem, vlasy nám šednou,
A když se koukám na těch dvacet čtyři
Chtěl bych si to dát celý ještě jednou.
Dvacet čtyři let už tady smrdim,
Mladší nebudem, vlasy nám šednou,
A když se koukám na těch dvacet čtyři
Chtěl bych si to dát celý ještě jednou.
Možná, za rok budu říkat to samý,
Ale kdo z vás, by svůj život nechtěl znova žít.
Jenom on má, tyhle věci ve svý režii
A kdyby nechtěl, tak bysme tu vůbec nebyli.
Chápeš?
A proto se řídim svym heslem,
Nebejt ve všech zlejch dnech skleslej.
A vim, že pokaždý to neni fairplay,
No chci aspoň dalších dvacet čtyři
Bejt na tomhle světě.
Ten koloběh je dlouhej a zmatenej jak Bow Wave
Stárnem, a každej den nebude OK.
To zvládnem, tak zvedni hlavu, koukej,
Mám čtvrt století a všechno to letí fakt hrozně.
Byl jsem malej smrad a neznal Pilsner,
Teď to nemůžu pustit z ruky,
Furt mám žízeň.
Dřív jsem nevěděl, že říznem
S Fattem do koláče rapu, na kterym
Začínala bejt plíseň.
Dvacet čtyři let už tady smrdim,
Mladší nebudem, vlasy nám šednou,
A když se koukám na těch dvacet čtyři
Chtěl bych si to dát celý ještě jednou.
Dvacet čtyři let už tady smrdim,
Mladší nebudem, vlasy nám šednou,
A když se koukám na těch dvacet čtyři
Chtěl bych si to dát celý ještě jednou.
