Jak vzácný dar mi byl dán

Dar přízně tvé, jsi můj pán,

Co dám ti já jen úzkost mám

Mě soudit smíš, jsi můj pán

Jen blízkost svou mi dál přej

Prý nebyl ráj, já znám jej

V tvém náručí se skví ten lán

Ty vládneš jím, jsi můj pán

Stůňu z tvých věčných odchodů.

Kam zas šels? Kam? A z jakých důvodů?

Odpusť mým hrozným představám,

Při kterých i dýchat přestávám.

Pokaždé, když se mi vracíš

Procitám, jsem v bezpečí.

Pochybnost i stesky jsou ty tam,

Oči tvé mě přesvědčí.

Mým dnům jak jdou jsi dal řád,

čím jsem ti já, chci dál znát.

Mnou nespoután mnou milován,

Buď vůle tvá, jsi můj pán.