Někdy si říkám, jestli ještě znáš mý jméno,
A jak často na mě myslíš, když jdeš spát.
Na zítřek v televizi hlásí zataženo,
A v mý hlavě už tak bude napořád.
Život jde dál, lásko, musíme si zvykat,
A není dobrý na tý cestě zůstat sám,
Pro jeden smutek nemá cenu stokrát vzlykat,
Když má svět otevřenou náruč dokořán.
A co bylo dál, jenom vítr,
Po nebi se mraky honily.
A co bylo dál, jenom vítr,
A stromy se až k zemi sklonily.
V uších mi pořád zněly tvoje něžný věty,
A do vlasů ti sedal bílej sníh,
Z oblohy černý jak díra mezi světy,
Se na mě snášel a studil na dlaních.
A co bylo dál, jenom vítr,
Po nebi se mraky honily.
A co bylo dál, jenom vítr,
A stromy se až k zemi sklonily.
V tom baru nevěděli, že je venku krize,
Z rádia zpíval Cohen "Lásko, jsem tvůj muž",
Tys vešla dovnitř jak zhmotnění mý vize,
Jako když do srdce mi někdo vrazí nůž...
A co bylo dál, jenom vítr,
Po nebi se mraky honily.
A co bylo dál, jenom vítr,
A stromy se až k zemi ...
A co bylo dál, jenom vítr,
Po nebi se mraky honily.
A co bylo dál, jenom vítr,
A stromy se až k zemi sklonily.
