Do vlasů sednul ti motýl jak uvadlý list
Najednou je z tebe knížka, co nemůžu číst
Po všech těch ránech, kdy slunce nás nechtělo znát
Po všech těch probdělých nocích teď najednou mám jít spát
Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy, já
Zpívat si s tebou a řvát, že život nás neděsí, já
Po tmě si maluješ oči a upíjíš čaj
Tanec, co tvé prsty po létech nazpaměť znají
I slunce se rozhodlo, že se dnes rozední
Že ze všech těch probdělých nocí je ta dnešní poslední
Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy, já
Zpívat si s tebou a řvát, že život nás neděsí, já
Ty jsi to jediné, na čem tu záleží
Bez hradů, bez zámků, bez nebes, bez věží
Marnivá, divoká, chytrá i smyslná
Ty jsi to jediné, co tady smysl má
Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy, já
Zpívat si s tebou a řvát, že život nás neděsí, já
Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy, já
Zpívat si s tebou a řvát, že život nás neděsí, já
Že život nás neděsí, já
Že život nás neděsí, já
