Podobná kmenům v peřejích

rozbila náruč veřejí

a hrnula se bez ptaní

na naše první setkání.

S očima zvířat v amoku

nás popadala za ruku

a tvrdila nám, bůhvíproč,

že celý svět je kolotoč,

že celý svět je kolotoč.

...Svět najednou byl kolotoč.

Podobná velké opici

skákala napříč ložnicí

a někdy brala do pěstí

mosazné příčky pelestí.

A taky brala na váze,

vždyť nepoznala nesnáze.

Spíše než třeba hovězím

lze tučnět tukem iluzí,

lze tučnět tukem iluzí.

...Tučněla tukem iluzí.

A tak jsme jednou pro změnu

změnili její doménu.

Z ložnice všechno odnesla

si k televizi do křesla.

Brávala z vázy na krbu

uvadlou růži do zubů.

Jenomže namodralý svit

nemoh tu kytku oživit,

nemoh tu kytku oživit.

...Mnohé už nešlo oživit.

Ta její tloušťka enormní

je věcí dávno zašlých dní.

Dnes bledá je a vychrtlá,

schoulená v koutech, kde je tma.

Už neudrží ani květ,

má katar z našich cigaret

a pokroucená bolestí

čeká jen ránu z milosti.

...Už jenom ránu z milosti.

Sedíme metr od sebe

a to je dál než do nebe.

Myslíme možná na totéž

a šeptáme si marně: Kéž...

Podobná kmenům v peřejích

rozbije náruč veřejí

a pohrne se bez ptaní

na naše nové setkání,

na naše nové setkání.