Zvyklí mít zalepenou pusu
Zvykli jsme si nebýt kritičtí
Světla z reflektorů
Někomu slunce nahradí
Mě se to však zdá
Purpurem laděný
Kde se cesty klikatí
Všechny jdou jedním směrem
Už mám dost těch lží
Dál nejde to snášet
Svou chodbou musíš jít
A stát se lampářem
Kdo jiný než ty sám
Kdo jiný když hrdinové nezbyli
Kdo jiný než ty sám
Kdo jiný by vrátil mozku šíji
Ale hlavně nebýt sám
S jedním názorem toho moc nenadělám
Je nás víc
Stále víc loučí
Stále více lidí se loučí
Teď prázdný jsou
Chodby zejí prázdnotou
Slepý král ten jde tmou
Panoptikum pustinou
My chceme být svobodní
My chceme být doslovní
Kde jsou ty hodnoty duchovní
Stýská se vám
Po upřímných větách
Po přátelstvích na stezkách
Pak jen prach
Purpurový strach
V žilách měl
